Maserati - Historie

30. června 2007 v 19:42 |  Atlas aut
Bratři Carlo, Alfieri, Ettore, Bindo a Ernesto Maseratiové založili společný podnik v roce 1914. Officina Alfieri Maserati SpA se kromě oprav vozidel zabývala prodejem automobilů Isotta Fraschini a jejich úpravami k účasti v motoristickém sportu.

Za 1. Světové války vyráběla také zapalovací svíčky. V roce 1926 bratři Maseratiové představili svůj první sportovní vůz, který již v názvu nesl jejich příjmení. Téhož roku se 25. Dubna podařilo slavnému jezdci Alfierimu zvítězit ve své třídě závodu Targa Florio. Mario, šestý bratr v rodině Maseratiů, namaloval na auto známý emblém s Neptunovým trojzubcem. Společnost Maserati se nadále zajímala o automobilový sport. Vozidla s trojzubcem ve znaku projela jako první cílem závodu Indianapolis 500 ročníků 1939 a 1940. Argentinský legendární pilot formule 1 Fangio vybojoval v letech 1954 a 1957 s monopostem Maserati F1 tituly mistra světa v závodech velkých cen. V letech 1955, 1956, 1960 a 1961 zvítězila vozidla Maserati rovněž v jízdě na 500 km a 1000 km na okruhu Nürburgring. Vyhrála také v mnoha dalších závodech na velkou vzdálenost. Společnost Maserati patřila k nemnoha továrnám, jež dodávaly závodní speciály také soukromým osobám. To ovšem nezajišťovalo dostatečný zisk k udržení chodu podniku. Společnost proto přešla v roce 1937 do vlastnictví průmyslníka Commendatoreho Adolfa Orsiho. Smlouva o prodeji stanovila povinnost bratrů Maseratiů pracovat po dobu deseti let pro nového majitele a zároveň jim zapovídala užívat příjmení v další nové automobilové společnosti. Do Bologne se Maseratiové vrátili až v roce 1947. Zde založili novou společnost, kterou pojmenovali Osca. V modenské továrně je nahradil Orsiho mladý syn Ormer. Ten nabídl peníze Massiminiovi a Bellantinimu, konstruktérům společnosti Ferrari, kteří přešli do Modeny. Tamnější Officina Alfieri Maserati tehdy zaměstnávala přibližně 30 pracovníků. Stejně jako před válkou se soustředila převážně na produkci závodních a sportovních automobilů, kterou bylo opět třeba intenzivně finančně podpořit. Vedení společnosti se moudře rozhodlo vyrábět pro širší veřejnost vozidla třídy GT. Převrtáním litrového motoru ze závodního vozu 6 CM vznikla pohonná jednotka zdvihového objemu 1500 ccm jejich prvního "rodinného" auta. Šlo o kupé 2+2 označované jako Maserati A6 1500. Jeho karoserii navrhl a zhotovil Pinin Farina. Jméno jeho ateliéru se tehdy ještě psalo dvěma slovy. Vozidlo se poprvé představilo na ženevském autosalonu v roce 1947. Objem válců sice v roce 1951 vzrostl na 2 litry, avšak motor si ponechával jediný vačkový hřídel v hlavě válců. Změna nastala v roce 1952, kdy se do úpravy pohonné jednotky vložil Gioacchino Colombo. Ventilový rozvod se změnil na DOHC a namísto jediného karburátoru se směs paliva připravovala trojicí karburátorů. Výsledkem byl motor, který dokázal vítězit v závodech i pohánět auta v běžném provozu. Od roku 1954 se uplatnil pod kapotou Maserati A6G2000. Tento vůz se prodával v nízkém počtu a ve výrobě vytrval do roku 1957. V tomto roce uvedla automobilka Maserati typ 3500 GT, jehož pohonná jednotka se stala základem budoucích šestiválců. Díky značnému úspěchu se toto vozidlo vyrábělo několik let. Bilance firmy v roce 1957 prozradila, že od roku 1947 bylo vyrobeno pouhých 140 automobilů určených do silničního provozu. Prodej řádově deseti aut ročně zcela jasně nepřinášel potřebný zisk. Technický ředitel Giulio Alfieri proto dostal za úkol zkonstruovat nový vůz. Převrtáním válců motoru z typu A6G2000 se zdvihový objem pohonné jednotky zvětšil na 3485 ccm. Maximální výkon motoru tak vzrostl na 166,2 kW při 5500 ot./min. V zájmu snížení nákladů vývoje zvolili konstruktéři převodovku německé firmy ZF a britskou zadní nápravu Salisbury. Spojku dodal Borg & Beck, brzdy Girling a zavěšení kol pocházelo z továrny Alford & Alder. Hliníkovou karoserii dodávala milánská karosárna Touring. Objednávky na tento vůz proudily hned po jeho premiéře v roce 1957 na ženevském autosalonu. K výrobě tohoto automobilu bylo dokonce nutné vybudovat novou továrnu. Alfieri pokračoval ve vývoji motoru, jehož maximální výkon stoupal podobně jako křivka prodej. Vůz známý pod označením 3500 GT získal v roce 1961 pětistupňovou převodovku a vstřikování paliva. V továrně Maserati vznikala kromě sportovních automobilů i vozidla s karoserií 2+2 a sedany. Po typu 3500 GT následoval Maserati Sebring s podvozkem zkráceným o 100 mm. Toto auto se dodávalo výhradně s motorem opatřeným vstřikováním paliva. Zatímco téměř všechny vozy 3500 GT se dodávaly s hliníkovou karoserií Touring, měly automobily Sebring ocelovou karoserii, vyrobenou v dílnách italské specializované firmy Vignale. Při koupi typu Sebring byly na výběr nejprve dvě a od roku 1965 tři pohonné jednotky: 3485 ccm, 3694 ccm a 4014 ccm. Maximální výkon se pohyboval mezi 172,8 kW a 187,6 kW. V padesátých letech se mezi nejpěknější italská auta zařadilo Maserati 5000 GT. První z nich bylo vyrobeno speciálně pro perského šáha, jenž patřil mezi velké motoristické nadšence. Protože miloval rychlou jízdu, objednal typ 5000 GT s upraveným motorem V8 ze závodního vozu 450 S. Tato pohonná jednotka měla čtyři vačkové hřídele v hlavách válců a zapalování dvěma cívkami. Její zdvihový objem však vzrostl na 4935 ccm. Nejvyšší výkon se v závislosti na vyladění motoru pohyboval mezi 228,0 kW a 172,1 kW a dokázal snadno uvést automobil 2+2 k maximální rychlosti 275 km/h! V roce 1964 představila společnost Maserati první vůz Quattroporte (čili čtyřdveřovou limuzínu), který byl nejrychlejším rodinným autem. Dodávalo se s motory V8 zdvihového objemu 4136 ccm nebo 4719 ccm se čtyřmi vačkovými hřídeli v hlavách válců. Jejich nejvyšší výkon 191,2 kw(161,8 kW) udílel vozidlům maximální rychlost 220 km/h (240 km/h). Společnost Maserati se neomezovala na spolupráci s jediným karosářským studiem, a tak tentokrát navrhl a zhotovil karoserii automobilu Pietro Frua. Mexico, menší verze tohoto vozu s uspořádáním 2+2, bylo vysoce luxusní. Do jeho standardní výbavy patřila i klimatizace. V roce 1969 následovalo Maserati Indy - prostorné vozidlo se samonosnou karoserií Vignale. Indy se dodávalo s jedním ze tří vidlicových osmiválců s obvyklými čtyřmi vačkovými hřídeli v hlavách válců: 4136 ccm/191,2 kW, 4179 ccm/213,3 kW nebo 4930 ccm/235,4 kW. Maserati byl v roce 1968 pohlcen společností Citroën. Výsledek se projevil v podobě automobilů Citroën SM neboli Citroën-Maserati a Maserati Merak. Po několika letech Citroën svůj podíl prodal a novým majitelem se stal Argentinec Alejandro De Tomaso, kterého nakonec vystřídal Fiat. Vedení Fiatu v roce 1997 rozhodlo o splynutí automobilky Maserati se společnosti Ferrari. Ani změny vlastnických vztahů však nic neubraly na významu značky Maserati, která může být na dlouhou a bohatou historii hrdá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama